11.09.2026 05:04 Pětadvacet let je v žurnalistice zvláštní časový úsek. Je dost dlouhý na to, aby se z aktuální zprávy stala historie, ale stále dost krátký na to, aby většina lidí, kteří ji tehdy sledovali, přesně věděla, kde byli, když se stala. U 11. září 2001 je tento rozdíl ještě výraznější. Pro část dnešních čtenářů jsou hořící věže World Trade Center něco, co znají z dokumentů, učebnic a nekonečně opakovaných televizních záběrů. Pro jinou část zůstávají vzpomínkou na odpoledne, kdy se během několika desítek minut změnil nejen televizní program, ale také způsob, jakým jsme začali uvažovat o světě.
11.09.2026 05:04 Když se dnes Britské listy vracejí k 11. září 2001, nezačínají po pětadvaceti letech od nuly. Vlastně by to ani nešlo. Útoky na World Trade Center a Pentagon, následné války, proměna americké politiky, spor o občanské svobody, Guantánamo, mučení, konspirační teorie i způsob, jakým o tom všem informovala média, patřily po velkou část tohoto čtvrtstoletí k tématům těchto stránek. Výsledkem je archiv, který dnes není zajímavý pouze jako soubor starých článků. Je to záznam toho, jak jedna historická událost vypadala ve chvíli, kdy ještě nikdo nevěděl, jakou historii vytvoří.
11.09.2026 05:04 Dnes je téměř obtížné představit si nikoli samotné 11. září 2001, ale způsob, jakým jsme se o něm dozvídali. Teroristický útok současnosti by existoval v našich telefonech dříve, než by první televizní editor stačil rozhodnout, zda přeruší program. Objevily by se desítky videí, živé přenosy očitých svědků, snímky z několika úhlů, falešná videa, první „inside information", několik okamžitých viníků, první konspirační teorie a pravděpodobně i uměle vytvořené záběry události, která se ještě nestačila dokončit. Roku 2001 byl svět podstatně pomalejší. A právě proto je způsob, jakým česká média reagovala na útok na World Trade Center, po pětadvaceti letech fascinujícím dokumentem své doby.
11.09.2026 05:04 Když Britské listy 17. května 2002 zveřejnily článek s titulkem „Bush byl informován o hrozbě útoků před 11. září" , uplynulo od pádu World Trade Center pouhých osm měsíců a ve Spojených státech právě začínala velmi nepříjemná fáze národního traumatu. První otázka zněla, kdo Ameriku napadl. Druhá, zda se tomu dalo zabránit. A třetí byla pro každou vládu nejhorší: co jste věděli a kdy jste to věděli?
11.09.2026 05:04 Kdyby člověk v březnu 2003 přistál ve Spojených státech bez předchozí znalosti událostí a několik dní sledoval americkou politickou debatu, mohl docela snadno získat dojem, že cesta bombardérů k Bagdádu začala někde mezi troskami World Trade Center. Ve skutečnosti mezi devatenácti únosci z 11. září nebyl jediný Iráčan, vyšetřování nikdy neprokázalo účast Saddámova režimu na přípravě útoků a samotný George W. Bush nakonec v září 2003 veřejně řekl, že Spojené státy nemají důkaz, že by Saddám Husajn byl do 11. září zapojen. Přesto v průzkumu Gallupu těsně před invazí věřilo 51 procent Američanů, že Saddám byl na útocích osobně účasten, a Pew v únoru 2003 zjistil dokonce 57 procent lidí přesvědčených, že pomáhal mužům, kteří 11. září zaútočili. To není drobná chyba v zeměpisu veřejného mínění. To je politický výkon.
11.09.2026 05:04 George W. Bush podepsal USA PATRIOT Act 26. října 2001, pouhých pětačtyřicet dní po útocích na New York a Washington. V Oválné pracovně se tehdy samozřejmě neříkalo, že Spojené státy budují nový stát dohledu. Prezident mluvil o nástrojích, které policie a zpravodajské služby potřebují, aby zabránily dalšímu masakru, a ujišťoval, že ústavní práva Američanů zůstávají chráněna. V atmosféře října 2001 to byla politicky téměř neporazitelná kombinace: tři tisíce mrtvých, země čekající další útok a zákon, který se dokonce jmenoval PATRIOT. Hlasovat proti vlastenectví bývá v Kongresu poněkud obtížnější než hlasovat proti paragrafu 215. Sněmovna zákon přijala poměrem 357 ku 66, Senát 98 ku 1. Jediným senátorem proti byl demokrat Russ Feingold.
11.09.2026 05:04 První dvacítka vězňů dorazila na americkou základnu v Guantánamu 11. ledna 2002, přesně čtyři měsíce po útocích na New York a Washington. Na fotografiích měli oranžové kombinézy, pouta, masky přes obličej a zatemněné brýle; byli vedeni do provizorního Camp X-Ray, jehož klece z drátěného pletiva se záhy staly jedním z nejznámějších obrazů „války proti teroru". Samotná volba Guantánama nebyla náhodná. Americká vláda vycházela z právního předpokladu, že umístění zahraničních zajatců na základně na Kubě omezí možnost amerických federálních soudů přezkoumávat jejich zadržování. Během následujících let Nejvyšší soud tuto představu postupně rozebral, ale mezitím už vzniklo něco podstatně většího než jedna věznice: celý paralelní systém pro lidi, které Spojené státy považovaly za příliš nebezpečné pro propuštění, ale často zároveň za příliš právně problematické pro obyčejný trestní proces.
11.09.2026 05:04 Při útocích 11. září zahynulo 2 977 lidí, nepočítáme-li devatenáct únosců. Toto číslo známe přesně. U válek, které následovaly, už podobná přesnost neexistuje. Projekt Costs of War při Brownově univerzitě, který se jejich lidskými a ekonomickými náklady zabývá od roku 2010, v současnosti odhaduje, že v hlavních konfliktech spojených s americkou reakcí po 11. září zemřelo následkem přímého válečného násilí přibližně 905 000 až 940 000 lidí. Z toho bylo nejméně 408 749 a podle některých aktualizovaných souborů až přibližně 432 000 civilistů. Do celkového počtu ovšem patří také vojáci Spojených států a jejich spojenců, místní bezpečnostní síly, povstalci, členové teroristických organizací, kontraktoři, novináři a humanitární pracovníci.
11.09.2026 05:04 Pět let po útocích z 11. září seděli v září 2006 ve studiu Českého rozhlasu 6 Jan Čulík a já a hádali se s moderátorem Radkem Kubičkem o otázce, která by dnes zněla téměř banálně: má médium zveřejňovat názory, o jejichž pravdivosti není přesvědčeno? Důvodem byly Britské listy. V předchozích letech se na jejich stránkách objevila řada textů zpochybňujících různé části převládajícího vysvětlení útoků, od činnosti amerických tajných služeb až po příčiny pádu budov World Trade Center. Čulík tehdy trval na tom, že BL nejsou konspiračním médiem, ale zveřejňují diskusi, která existuje jinde a v českém prostředí se k ní čtenář často vůbec nedostane. Já jsem šel ještě o něco dál: tvrdil jsem, že je správné dát prostor i verzi, které člověk v určité chvíli věří a později ji na základě nových informací opustí. Novinář by neměl být nucen předstírat, že svůj názor nikdy nezměnil. https://legacy.blisty.cz/art/30218.html? Po dvaceti letech je na této debatě nejzajímavější, jak nevinně působí.
11.09.2026 05:04 Když Britské listy 11. září 2006 zveřejnily text britského novináře Jasona Burkeho pod titulkem „Al Kajda je v úpadku", nebyla to předpověď, která by po dvaceti letech působila směšně. Naopak. Pokud pod Al-Káidou rozumíme organizaci vedenou Usámou bin Ládinem, která měla výcvikové tábory v Afghánistánu, relativně soudržné mezinárodní vedení a byla schopna několik let připravovat operaci rozsahu 11. září, pak skutečně začala po roce 2001 slábnout. Americká a spojenecká vojenská a zpravodajská operace jí zničila velkou část infrastruktury, zabila či zajala mnoho klíčových lidí a dramaticky omezila její schopnost připravovat podobně komplexní operace. https://legacy.blisty.cz/art/30232.html
11.09.2026 05:04 Novináři o sobě rádi říkají, že píší první verzi dějin. Dne 11. září 2001 to tentokrát nebyla profesní samolibost. Americké televize skutečně psaly první verzi dějin přímo před očima publika a dělaly to většinou pozoruhodně dobře. Moderátoři nevěděli, co přijde za pět minut, reportéři stáli pod mrakodrapy, které ještě před chvílí považovali za kulisu svého pracovního dne, a kamery ukazovaly druhé letadlo v okamžiku, kdy narazilo do jižní věže. Nebyl scénář, nebyla tisková konference, nebyl poradce prezidenta, který by předem vysvětlil, co si o tom má člověk myslet. Média musela jednoduše dělat žurnalistiku.A právě proto je tak zajímavé sledovat, co se s nimi stalo potom, když už tiskové konference přišly.
11.09.2026 05:04 V roce 2001 jsem George W. Bushe nesnášel. Nešlo o běžnou novinářskou antipatii k politikovi, jehož program člověku nevoní. Bush mě rozčiloval téměř fyzicky. Jeho způsob mluvy, jeho náboženská jistota, texaská stylizace, jednoduché dělení světa na dobro a zlo, lidé kolem něj, kteří působili, jako by Pentagon byl nejen ministerstvem obrany, ale také velmi účinným nástrojem zahraniční pedagogiky. Po 11. září se k tomu přidal strach. Ne strach z Bushe jako nějakého fašisty, jak se tehdy rádo přehánělo, ale strach z člověka, který má ohromnou vojenskou moc a zároveň vypadá naprosto přesvědčeně, že ví, na které straně stojí Bůh.
11.09.2026 05:04 To, co zní jako přehnaná předposlední epizoda sci-fi seriálu o zkáze způsobené umělou inteligencí, je nyní naší realitou, míní Garrison Lovely V úterý bývalý výzkumník společnosti OpenAI opustil své místo ve firmě Anthropic a varoval, že „ani jedna z těchto společností nejedná zodpovědně“ a že „lidé, kteří vyvíjejí AI, upřímně věří, že by nás mohla do konce tohoto desetiletí všechny zabít. Nejedná se o marketingový trik.“Jako někdo, kdo už roky píše o rizicích umělé inteligence, to pro mě nebyla novinka. Ale tato vlna znepokojení naznačuje, že mnohem širší veřejnost se s touto absurdní situací poprvé skutečně konfrontuje.
11.09.2026 05:04 Když čtete o AI, najdete rozšířené přesvědčení: Pokud lidé nechtějí AI použít, je to proto, že se bojí nebo jí prostě nerozumí. Bojí se ztráty práce nebo obecně změny. Nebo nerozumí technologii, takže nevidí přínosy. Jsou uvězněni v minulosti.
11.09.2026 05:04 Válčící strany v Mali stále častěji využívají umělou inteligenci k vedení informační války vedle boje na zemi, zjistila studie zveřejněná ve středu. Džihádisté experimentují s relativně základní AI propagandou, separatistické sítě vytvářejí falešné online postavy a ruský Africký sbor využívá tuto technologii v mnohem sofistikovanějším měřítku.
