Zúčtování ohledně případu Jasona Ardaye

Britské listy.cz 24.08.2026 12:30 Pokusy o utajení spoluúčasti britských médií na jeho smrti jsou zřejmě jejich dosud nejodpornějším krokem, argumentuje Carole Cadwalladr Příběh Jasona Ardaye mi od pondělí, kdy jsem o něm napsala, stále leží v hlavě. Zpráva o tom, že po týdnech neúprosného pronásledování ze strany tisku byl nalezen mrtvý autistický černošský profesor z Cambridge pocházející z dělnické třídy.A včera, po týdnu přemítání nad touto událostí, jsem vedla dojemný rozhovor s jedním z Jasonových přátel z dětství. Ve stovkách článků před jeho smrtí i po ní nikdo nepsal o tom milém, laskavém a výjimečném muži, jakého znali on a jeho přátelé. Nebudu se tím zde zabývat, ani tím, co mi řekl o svém detailním pohledu na to, jak s jeho přítelem zacházel tisk. Jason Arday nebyl první, koho pronásledoval britský tisk, a nebude ani poslední.To víme s větší jistotou než kdy jindy díky reakcím velké části britských médií po jeho smrti. Byla jsem ohromena absencí lidskosti, reflexivní obrannou reakcí i mlčením vedoucích představitelů těchto organizací. Prostě to zameteme pod koberec a půjdeme dál? Vážně?Všimli jste si, že to už zmizelo z novinových titulků? Je to proto, že to nestojí za zveřejnění? Pokud ano, proč je to den za dnem stále trendem na sociálních médiích?