Ostatné - Zaujímavosti
24.10.2026 00:07 Cestovanie na letisko Schwechat alebo do Viedne patrí medzi najčastejšie potreby ľudí zo Slovenska, či už ide o pracovné cesty, dovolenky alebo rodinné návštevy. V posledných rokoch sa čoraz viac… The post Pohodlne a bezpečne na letisko Schwechat appeared first on nudaVpráci.sk.
20.10.2026 14:04 Predstavte si, že prídete na pláž a namiesto mušlí a kamienkov nájdete piesok pokrytý tisíckami drobných, žiarivo modrých útvarov. Vyzerajú ako želé, mimozemské vajíčka alebo rekvizity z vedecko-fantastického filmu. V… The post Mimozemšťania na plážach – odkiaľ sa vzali? appeared first on nudaVpráci.sk.
20.10.2026 01:49 Existuje miesto, ktoré vyzerá ako scéna z rozprávky alebo animovaného filmu – malý japonský ostrov, kde je mačiek viac než ľudí. Volá sa Aoshima a prezýva sa aj „mačací ostrov“.… The post Ostrov, kde vládnu mačky appeared first on nudaVpráci.sk.
13.10.2026 03:19 Balenie patrí medzi najmenej obľúbené časti cestovania. Často sa stáva, že na niečo zabudneme alebo si naopak zoberieme priveľa vecí, ktoré nakoniec ani nepoužijeme. Dobrá správa je, že s jednoduchým… The post Je pre vás balenie nočnou morou? Tu sú tipy, ako naňho! appeared first on nudaVpráci.sk.
08.10.2026 05:35 Na prvý pohľad to znie ako vtip alebo absurdná mestská legenda, ale v roku 1919 sa v Bostone skutočne odohrala jedna z najbizarnejších priemyselných nehôd v histórii – tzv. Veľká… The post Melasová potopa v Bostone – alebo prečo sú tam dodnes sladké ulice appeared first on nudaVpráci.sk.
23.10.2026 22:04 carlos ve fóru Oznámení píše: "Ahoj vsichni, dnes vecer jsme prevedli Grower.cz na PHP 8.4. Stara verze uz nedostavala bezpecnostni opravy, a proto bylo potreba prejit. Pri te prilezitosti jsme opravili pres 180 chyb ve foru i v encyklopedii, vetsinu z nich bezpecnostnich. Web je ted bezpecny. Co se pro vas meni: Prihlaste se "
24.10.2026 20:20 Fotbalisté Slavie si připsali další remízu. Ve 12. kole ji navíc až v závěru zápasu proti Mladé Boleslavi zachraňoval Mojmír Chytil. Ani gól už ve 2. minutě nestačil Zbrojovce Brno k vítězství nad Bohemians, utkání nakonec skončilo 2:2. Smírně se rozešli i fotbalisté Zlína s Olomoucí a Teplic s brněnským Artisem.
24.10.2026 20:20 Ve Francii v sobotu oprotestuje 800 000 lidí, z toho čtvrt milionu v Paříži. S odkazem na odpolední sdělení odborů o tom informuje agentura AFP. Pařížská prefektura předtím informovala, že městem dnes prošel protestní průvod 110 000 lidí. Požadovali lepší veřejné služby a protestovali proti vysokým životním nákladům. Policie proti účastníkům v závěru nasadila slzný plyn a vodní děla, napsala agentura AP.
24.10.2026 20:20 Policie v Bruselu dnes použila slzný plyn a pepřový sprej během potyček s demonstranty. Ty vypukly během protivládního protestu, jehož účastníci požadují zlepšení podmínek ve školství. Informuje o tom agentura Reuters s odvoláním na svědky a belgická média. V italském Milánu na bezpečnost při demonstracích dohlíželi i vojáci.
24.10.2026 20:20 Český fotbalový reprezentant Ryan Naderi přispěl gólem k výhře Rangers 4:0 nad St. Johnstone v 10. kole skotské ligy. Třiadvacetiletý útočník se v lize trefil popáté v sezoně a v tabulce střelců je na děleném druhém místě. Ve druhé nejvyšší anglické lize se střelecky prosadil Tomáš Souček, který při prohře West Hamu se Southamptonem 2:3 odehrál půl hodiny a v nastavení přidal z hranice velkého vápna druhou branku Kladivářů.
24.10.2026 20:20 Oproti minulému roku v obchodech podražily svíčky i umělé květinové vazby. Díky akčním letákům ale mohou zákazníci ušetřit za dušičkový sortiment v průměru o 13 procent. Vyplývá to z analýzy společnosti Česká distribuční.
24.10.2026 20:20 Brankář může rozhodnout finále mistrovství světa, vychytat Ligu mistrů nebo zachránit svůj tým v okamžiku, kdy už všichni čekají gól. Když se ale rozdává Zlatý míč, jeho šance na hlavní cenu prudce klesají. V minulosti přitom hájilo brány mnoho borců, kteří po slavné trofeji měli díky svým výkonům právo pokukovat. A mezi nimi i zástupci české kopané.
24.10.2026 20:20 O příjemné zázemí rozšířili manželé-přírodovědci svou chalupu pod kostelním návrším u prvních šumavských kopců v jihočeských Malenicích. Vedl je k tomu fakt, že zde tráví čím dál více času a v létě za nimi s oblibou přijíždějí dcery se svými rodinami.
24.10.2026 20:20 Černá puma na ulici mezi paneláky vylekala obyvatele sídliště Ostrava-Výškovice. Naštěstí šlo o planý poplach. Šelma byla ve skutečnosti plyšák v téměř životní velikosti.
24.10.2026 20:20 Zástupci amerického ministerstva obrany se připojili k vyšetřování útoku na chladící systémy ve francouzských supermarketech. Prověřují případné souvislosti s poruchami mražení v prodejnách na některých amerických vojenských základnách.
24.10.2026 20:20 Neočekávané zařazení a noční víkendové hlasování o návrhu novely zákona, jež ruší poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas , podkopává víru v dobré úmysly a vede k vážným pochybnostem o záměrech předkladatelů. Na síti X to v sobotu uvedl prezident Petr Pavel. Doplnil, že média veřejné služby řadí mezi základní pilíře české demokracie a každé velké změně má předcházet široká odborná i veřejná diskuse.
24.10.2026 22:51 CUPERTINO - Pred 15 rokmi, 4. októbra 2011, spustil americký technologický gigant Apple virtuálnu asistenčnú službu Siri, čo bol prvý moderný masovo rozšírený virtuálny asistent. Spoločnosť Apple ho vtedy vyvinula po akvizícii spoločnosti Siri v roku 2010 a jej cieľom bolo spočiatku pomáhať s úlohami, ako je odosielanie textových správ, telefonovanie, kontrola počasia alebo nastavenie budíku. Časom sa služba vyvinula tak, že poskytuje odporúčania reštaurácií, vyhľadáva na internete či navádza vodičov.
24.10.2026 22:51 Približne 30 percent mužov začne plešivieť ešte pred dovŕšením 30. roku života. Faktom je, že vedci stále nevedia, čo je za tým, prečo sa to deje. Avšak - pozor - našli isté prepojenie medzi plešatením mužov a metabolickým zdravím ich sestry alebo matky.
24.10.2026 22:51 LONDÝN – Je vydatá, má tri deti a už päť rokov udržiava vášnivý vzťah s iným mužom. Jej manžel o všetkom vie a dokonca tvrdí, že je za milenca svojej ženy vďačný. Príbeh Američanky Adrianne však ukrýva poriadne prekvapenie. Jej druhý partner totiž vôbec neexistuje v skutočnom svete. Volá sa Geralt, pochádza zo sveta populárneho seriálu Zaklínač a je vytvorený pomocou umelej inteligencie.
24.10.2026 17:19 OLOMOUC - Tri a pol metra vysoký model pevnosti Minas Tirith z filmu Pán prsteňov, zoologickú záhradu s takmer 600 figúrkami zvierat alebo 4,7 metra vysoký žeriav ponúkne výstava Lego modelov Svet kociek, ktorou cez víkend 31. októbra a 1. novembra ožije Výstavisko Flora v Olomouci. Desiaty ročník výstavy predstaví stovky modelov od staviteľov z Česka, Slovenska, Holandska, Poľska, Rakúska a Maďarska.
24.10.2026 17:19 THAJSKO - Zatiaľ čo v Británii ľudia počítajú každú libru za nájom a účty, Mac Haycock si v Thajsku užíva život, ktorý by ho doma pripravil takmer o všetky úspory. Za jedlo minie asi 37,50 libry týždenne, za dom s tromi spálňami platí 580 libier mesačne. Nie je teda divu, že návrat do Anglicka zatiaľ rozhodne neplánuje.
24.10.2026 11:35 BERLÍN - Predstavte si, že vás obrovský vorvaň prehltne aj s potápačskou výbavou a vy sa ocitnete uväznení v jeho žalúdku, pričom vám zostáva len minimum vzduchu. Práve na takomto desivom scenári stojí film Whalefall. Mohol by však človek naozaj skončiť v bruchu veľryby a pokúsiť sa odtiaľ uniknúť? Odborníčka, ktorá vyšetrovala žalúdky mnohých veľrýb, vysvetlila, čo z filmového príbehu zodpovedá realite a čo je čistá hollywoodska fantázia.
24.10.2026 05:50 LONDÝN - Nová injekcia na chudnutie by mohla priniesť zásadnú zmenu v boji s nadváhou. Na rozdiel od známych prípravkov, ktoré pomáhajú zmenšovať tukové bunky, má experimentálny liek s názvom CBL-514 schopnosť úplne ich zničiť. Vedci veria, že by to v budúcnosti mohlo pomôcť aj ľuďom, ktorí po vysadení liekov na chudnutie opäť priberajú. Prvé výsledky klinických skúšaní sú sľubné, na definitívne závery je však ešte priskoro.
24.10.2026 00:06 BRATISLAVA - Nová osvetová kampaň Zachráň meniskus upozorňuje na význam menisku pre dlhodobé zdravie kolena. Vďaka moderným miniinvazívnym metódam sa dnes lekári čoraz častejšie snažia poškodený meniskus zachovať a zošiť. Správna liečba môže pomôcť znížiť riziko vzniku artrózy a oddialiť alebo eliminovať potrebu náhrady kĺbu. Na význam prevencie, včasnej diagnostiky a moderných možností liečby upozorňuje nová osvetová kampaň Zachráň meniskus.
23.10.2026 18:34 Niekedy sa to jednoducho stane: je chuť, je čas, je priestor - a nejde to, erekcia nepríde, hoci všetko ostatné je v perfektnom nastavení. Alebo ak príde, tak nie je dostatočne dlhá a znemožňuje zážitok zo sexu i tak. Ak sa vám to stane občas, nemusí ísť o závažný problém a netreba hneď pociťovať stres.
23.10.2026 18:34 ROTHERHAM – Na návštevu strašidelného múzea len tak nezabudne! Britská babička tvrdí, že sa stala terčom poriadne drzého ducha, ktorý jej počas paranormálneho vyšetrovania potiahol ramienko podprsenky. A to priamo pred očami jej manžela a dcéry! Bizarný moment navyše zachytila bezpečnostná kamera. Žena je presvedčená, že za všetkým stojí nadprirodzená sila, ktorá má slabosť pre ženy.
23.10.2026 16:49 Vědci z americké University of Minnesota použili spektrograf MODS nacházející se na observatoři na hoře Mount Graham v Arizoně ke zpřesnění odhadu množství hélia, které vzniklo těsně po velkém třesku. Díky novým pozorováním se jim povedlo potvrdit odhad s odchylkou pouhého půl procenta. Velký třesk je vědecká teorie, která popisuje vznik a raný vývoj našeho
23.10.2026 16:49 Dno Severního moře mezi Britskými ostrovy a evropskou pevninou patří mezi nejlépe prozkoumané a popsané části světového oceánu. I ono ale může odhalit překvapivá tajemství. Teprve v roce 2002 zde byl v hloubce okolo 700 metrů pod hladinou odhalen obří kráter, pojmenovaný podle blízkých rybářských nalezišť Silver Pit neboli Stříbrná jáma. Vědci se od té
22.10.2026 23:49 Nově vzniklé epileptické záchvaty, potíže s řečí nebo změny hybnosti mohou patřit mezi varovné signály nádoru mozku. Nemoc se přitom nevyhýbá dětem ani lidem v produktivním věku. Jak se v ní lépe zorientovat? Pomoci má nový vzdělávací web Vše o hlavě, který spouští Hlas onkologických pacientů. Nádor mozku může člověku obrátit život vzhůru nohama. Zpočátku
22.10.2026 23:49 Od 2. do 8. listopadu se Česko znovu ponoří do vesmíru. Festival Czech Space Week nabídne setkání s astronauty, program pro děti a studenty, technologické novinky i debaty o budoucnosti kosmonautiky. Největší pozornost poutá mise Aleše Svobody na Mezinárodní kosmickou stanici. Právě během festivalu se veřejnost dozví, které české předměty by ho mohly doprovodit na
22.10.2026 06:49 Nejznámějším žralokem je bezpochyby velký bílý, který byl zejména v minulosti často nazýván lidožravý. Jde o silně stigmatizující označení. Ostatně lidské oběti si každoročně připisují i hroši, hadi či krokodýli a žádné z těchto zvířat nemá tak špatnou pověst jako právě žraloci. Do značné míry je to dáno tím, jak byli vyobrazeni v pop-kultuře, a
21.10.2026 13:34 Včela se řídí pudem a při pocitu ohrožení reaguje útokem. Kdyby její zbraň pronikla do vosího těla, mohla by ji zase vytáhnout. Jenže žihadlo zajelo do kůže, a ta má úplně jinou strukturu. Ven už ho statečná obránkyně nedostane. Včely jsou evolučně jedněmi z nejúspěšnějších živočichů. Tito zástupci blanokřídlého hmyzu se na modré planetě objevili
20.10.2026 20:34 Nová analýza rychlosti sedimentace naznačuje, že se mořské ekosystémy začaly obnovovat pouhých několik tisíc let po dopadu asteroidu Chicxulub, který před 66 miliony lety vyhubil dinosaury. Ukazuje se, že návrat života po dopadu asteroidu tak zřejmě nastal výrazně dříve, než vědecká obec předpokládala. Zjištění publikovaná v časopise Geology vybízejí k přehodnocení toho, jak rychle může
20.10.2026 20:34 Astrofyzikové z Univerzity v Huntsville upozornili na možnou přítomnost obřího mračna temné hmoty ukrytého v Mléčné dráze nedaleko sluneční soustavy. O svém objevu informovali ve studii publikované v časopise Physical Review Letters. Pokud se jejich výsledky podaří nezávisle potvrdit, půjde o jeden z nejvýznamnějších a zároveň nejbližších známých útvarů temné hmoty v okolí naší soustavy.
20.10.2026 03:19 Mnoho zvířat v Oceánii se řadí k těm vůbec nejzvláštnějším na světě. Prim mezi nimi hraje bezesporu ptakopysk podivný. Ovšem i ježurovití či vombati patří mezi velmi neobvyklé živočichy. Ježurovití jsou spolu s ptakopysky vejcorodí savci. Mláďata se líhnou z vajec, živí se však mateřským mlékem, které samice roní skrz kůži. Vyskytují na australském kontinentu
20.10.2026 03:19 Leukémie je obávané nádorové onemocnění. Na Západě se u starších dospělých objevuje nejčastěji takzvaná chronická lymfocytární leukémie . Vědci nyní učinili velmi zajímavý objev, vztahující se k boji proti této nemoci. CLL se týká bílých krvinek označovaných B lymfocyty. Ty se nekontrolovatelně množí, takže jejich počet v krvi, kostní dřeni a lymfatických uzlinách rychle roste.
04.10.2026 15:49 Francúzsky ilustrátor Jean Jullien kreslí zábavné ilustrácie, ktoré poukazujú na našu absurdnú závislosť na technológiách, sociálnych sieťach a smartfónoch. Tento umelec sa preslávil satirickými zobrazujúcimi našu obsesiu, ktorá nás odrezáva od skutočného života a preto sa cítime osamelo a izolovane. Okrem satiry, Jullien využíva sociálne siete aj ako politickú platformu. Preslávil sa vytvorením symbolu „Pokoj Príspevok 15 smutných, no pravdivých obrázkov o tom, ako závislosť na technológiách preberá kontrolu nad našimi životmi! zobrazený najskôr popularne.sk.
30.09.2026 02:34 V tomto roce překvapila autorka Šárka Andrlová svým šokujícím společenským románem Tajemství domu v L. . Již dříve čtenáři zaznamenali její velmi příznivě hodnocenou prvotinu Cesta do blikajícího pekla , která vyvolala řadu zajímavých diskuzí a pochvalných recenzí. Jedna z nich byla zveřejněna i na webu superrodina zde. Vřele doporučuji si knihu přečíst. Zatímco příběh z Cesty do blikajícího pekla byl založen na vlastní zkušenosti a stává se jakýmsi mementem, varujícím před finanční i sociální zhoubou, jež způsobuje závislost na výherních automatech, Tajemství domu v L. nabízí hutnější – obsahově i co do počtu stran – psychologický román o lidech, jež jsou více či méně spjati s domem v jedné menší obci „L“. Celý příběh se odehrává ze dvou časových úhlů Jedna linka probíhá „v přítomnosti“ od roku 2018, v níž jsou hlavními aktéry Václav a Anna; druhá nás vrací do minulosti od června 2008 s hlavními postavami Jitkou a Janou. V průběhu děje se postupně dozvídáme, co tyto osoby spojuje i mnohdy velmi trpce odděluje. Minulost skládá své často ostré střípky ne příliš šťastných životů a vzájemných mezilidských vztahů. Stránku po stránce se vše proplétá, vzniká jakási pevná pavučina, která právě až v závěru přinese zásadní odpověď. Všechno pak do sebe zapadne. Přesně. Kus po kuse. A naskytne se komplexní obrázek celého příběhu. Nicméně, čím mě kniha nejvíce oslovila, bylo, že čtenář po celou dobu nemá tušení, jak to dopadne. A jestli to nějaký recenzent vyspojleruje, nečtěte to! Ošidíte se o skutečný zážitek! Autorka nám servíruje, co si sama zamane Je to její šachovnice, ona tu vede své figurky. Nápověda je mnohdy jen návnadou, falešným „blyštivým“ vodítkem, kdy můžeme nabýt dojmu, že už jsme skutečně přišli na kloub onomu tajemství. Jenže omyl! Po pár stránkách je celá tahle předtucha zborcena. A stane se to ještě několikrát. Za chvíli se necháme znovu lapit do obdobné léčky. Skládáme dějové dílky puzzlíků, jak je autorka právě vysypává z pytlíku; jenže další neukáže, a tak nemáme šanci je správně přiřadit. Až ve výsledku zjistíme, jak vlastně vše dává smysl. Oceňuji, že je text oproštěn od některých klišé, jež jsem se obávala, aby nenastaly. Člověk se nemění ze dne na den a některé sliby zůstanou vždy viset ve vzduchu … na prázdno. Děkuji za to, že se jedna pasáž nepřevalila v růžový obláček sladkobolnosti naivního vítězství nad některými letitě zakořeněnými závislostmi. Jako by za to mohl právě ten dům… Nebo to byly jen výmluvy a ta nejednou až na dřeň citová zploštělost se zakořenila v lidech samotných? Vztah Jitky a Jany patří k těm nejchladnějším, jaké snad jen může mít matka s dcerou. Roman, který vstoupí do jejich zraněného prostředí, v době, kdy se bolest ještě nezacelila, s nimi jen sobecky manipuluje. Jako by se zde zcela vytratilo svědomí. Václava potkáváme v letech 2008 a 2009 ještě jako mladého nevyzrálého chlapce, který po deseti letech dospěje v muže s obdobně povrchním postojem k životu. Snad díky úspěšné kariéře a zlomenému srdci v mládí, které ho zásadně změnilo, se stal jen jakýmsi kusem ledu, jenž dlouhodobě není schopen hlubšího citu. A Anna? Přišla o rodinu v těžkém období dospívání… Ale v posledních minutách, než zůstala zcela sama, se dozvídá jen nějakou polovičatou pravdu a netuší, jak s ní naložit. Ještě nevyzrálá, příliš mladá, snad jen hledá způsob, jak by nabyla nějakých jistot, jak se někde usadit, kde by to mohlo být zase něco jako „doma“ ve světě, který ji nechal samotnou bez odpovědi na nejdůležitější otázku. Tajemství domu v L. mě velmi překvapila V některých knihách máte jasno, kdo je „ten zlý“ a „ten hodný“, jenže upřímně, zde si nejspíš nikdo dlouho poctivě nesáhl do vlastního svědomí. Ten propletenec způsobuje, jako by bylo malé město ještě menší, jako by si každý viděl víc než do kuchyně, jako by se minulost nikdy nedala odpárat jinak, než vlastním odchodem. Takže pokud se chcete podívat na příběh, který vás nepovede jasnou linkou, ale schválně vám bude dávkovat určité části, aby vás zmátl, rozčílil, znejistěl, ale nutil číst dál, tak je to Tajemství domu v L. O napětí tu rozhodně není nouze. MB
30.09.2026 02:34 Pokud usedáte ke knížce Novinářem v Číně 2: Nezešílet! nejspíš jste již četli první díl , ale i kdyby ne, vůbec nic se neděje. Druhý díl lze začít číst bez znalosti prvního. První stránky vás uvedou do situace a hned nastupuje rychlý spád informací, emocí, příběhů. Věřím, že už sám podtitul vás správně nasměruje, a proto jistě neočekáváte strohý sterilně objektivní popis událostí v Číně někdy z období let 2007 a 2008, protože to ani Tomáš Etzler nezamýšlel. „Šílencův“ autobiografický deník V rozhovoru s Jáchymem Topolem v rámci besedy v knihovně Václava Havla Tomáš Etzler říká, že už když uvažoval, o čem kniha bude, měl v plánu vytvořit něco víc. V té době již znal mnoho fascinujících lidí, natočil řadu zajímavých reportáží o silných tématech, šokujících svou výpovědí, jež tak otevřeně konfrontují jinak prezentovaný obrázek o své zemi čínskými komunisty: „Nablýskaný“ téměř bezchybný svět. Realita je nakonec hrubá, krutá a ničivá. Snad až na jiskru naděje v samotném závěru publikace. Nutno dodat, že výraznou složkou u Etzlerových knih je vyjma řady zajímavých informací právě i onen subjektivní pohled: jeho vnímání Číny se postupně mění a on se dostává na samé dno svých sil. Hovoří o psychickém „sešupu“, je hrubý, neurvalý, výbušný. „Musím jít s kůží na svět se vším. Jsou tam věci, které bych nechtěl říct ani svým rodičům, kdyby byli na světě.“ V emocionálním vypětí nevybíravě křičí na čínského strážníka. Nebo se vzteky rozpálí, až rukou rozbije skleněné dveře, střepy mu přeříznou i šlachy. Popíjí stále víc alkoholu, než je rozumné, snad jen aby „nezešílel“. „Choval jsem se v Číně občas jako šílenec, jako hulvát. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem byl přesvědčen, že když nebudu stoprocentně upřímný, kniha nebude pravdivá.“ Ženy jsou také lidé Tomáš Etzler během svého pobytu natočil velkou řadu tematicky různých reportáží. Každá je silná svou výpovědí a trpká v tom, že v důsledku nevede k řešení, ani k nápravě. Tohle je realita. Taková je Čína a změnit to nejspíš může jen ona sama. Na jedno z oněch témat se zaměřím podrobněji – právě ze své pozice ženy. Ženy jsou také lidé – nejedná se o vtip nebo recesi. Národní úřad pro rodinné plánování totiž v některých jižních provinciích zahájil kampaň s tímto názvem za záchranu dívek. Čínská politika jednoho dítěte způsobila, že se rodiny při plánovaném rodičovství snažily upřednostnit syna. Jsou známy úmyslně vyvolané potraty, pokud se rodička dozvěděla, že očekává dceru. Na různých místech byla nalézána mrtvá či ještě živá odložená novorozeňata dívek, stejně jako se zabíjela přímo po porodu. Tyto účelové akce způsobily nedostatek žen. Čína s těmito následky bojuje všemi prostředky. Rovněž jako tato oficiální kampaň měla být podnětná k omlazení populace: dochází pracovní síla. Čína opustila politiku jednoho dítěte v roce 2016. Od té doby mohly mít manželské páry dvě děti. Situace se však nezlepšila a od roku 2021 vláda povolila tři děti. Striktní příkaz přišel i pro gynekology: Během těhotenství nesmí prozradit pohlaví dítěte. Několik let se tedy již úřady v rámci hledání různých řešení snaží zvýhodňovat rodiny, které mají dceru. Na vesnicích například dostávají zdarma zemědělské nářadí, hnojiva na rýži a mandarinky. Nicméně přesto vychovávat děti v Číně je stále velmi drahou záležitostí, a tak vládní politika nesklízí mnoho úspěchů. Dalším faktorem stále nízké porodnosti je, že současné dospělé ženy volí raději kariéru než zakládání rodiny. Témata svobody vůle a projevu Pocit nesvobody bez výjimky jistě zasáhne každého, kdo v Číně pobýval nějaký čas. Stejně jako Tomáše Etzlera. Neustálá omezení, sledování, štěnice… Navykl se ohlížet za sebe, dívat se takzvaně přes rameno, není-li sledován. Věděl, že některé informace je lepší si předávat při zapnutém vysavači, puštěné hudbě nebo v parku. Natáčet nebylo možné kdekoliv, a to ani nemám na mysli strategická místa, která by sama ze své povahy zákaz vyžadovala. Omezení pochopitelně vznikala i při setkání s „nežádoucí“ osobou. Tak proběhlo podobně setkání v čajovně s čínským disidentem Liou Siao-Po, v době ještě před jeho Nobelovou cenou. Hned na úvod mu Liou sdělil, že nepřišel sám: doprovodila ho státní policie. Neustálý strach a pocit příkoří. Nejen pro ty, kteří nesouhlasí s režimem, ale stejně tak pro jejich rodinné příslušníky, kteří s konkrétními činy nemuseli mít vůbec nic společného. Vyčerpání, nedorozumění Tomáš Etzler ve svém autobiografickém deníku zahraničního novináře, vyčerpaném z práce, ze systému a z nevydařeného manželství se často obrací k alkoholu. Mění se, je na pokraji psychických sil. Uvědomuje si jiné hodnoty, priority, stejně jako sílu přítomnosti: pokud narazí na zajímavé téma k reportáži, nesmí nic odkládat. Ten, s kým by chtěl hovořit, už zítra může být pryč. Ve vězení. Mrtev. V exilu. Emoční dopady v důsledku jeho pobytu v Číně se rovněž odráží ve vztazích s jeho přáteli, stejně jako s Českou televizí. Vznikají určitá nedorozumění, rozepře, ale i dlouhá období mlčení bez odpovědí. Obavy a domněnky, které nakonec kulminují z podezření, že po nástupu Miloše Zemana na post prezidenta je na obtíž a stává se z něho „pekingský problém“. Naděje na závěr Knížka končí příběhem, jež vyústil k natočení filmu Nebe. „Chtěl jsem tu knížku ukončit smírčím příběhem,“ říká Tomáš Etzler. Přes všechny hrůzy a tragédie, které v Číně viděl našel i – jak tvrdí – „ostrov opravdové lásky a pravdy“. Původně zpracovával dokument pro CNN o sirotčinci, vedený v katolické víře. Sestra Wang, jež Tomáše Etzlera provázela, mu řekla: „Čína je bezbožná země, bez respektu pro život. dělej z lidí objekty. Když někdo nemůže vytvářet materiální bohatství, jeho existence se považuje za bezcennou.“ Dokument nakonec nebyl nikdy v CNN odvysílaný. Z podpory svých některých přátel se Tomáš rozhodl o sirotčinci natočit film. „Jeptišky v sirotčinci vytvořily takový mikrosvět,“ říká v rozhovoru s Jáchymem Topolem, „který ochránil děti před toxickou ideologií komunistické strany. Byl to opravdu neuvěřitelný svět, který ukázal jednu věc: Všichni se narodíme s empatií, láskou, ale pak nás ovlivňuje okolí, jak rosteme. Pro mě to byl důkaz, jak strašné škody může napáchat na lidech toxická ideologie, jako je ideologie Číny.“ Co ve vás zanechá kniha? Smutek, že si uvědomujete, kolik lidí musí žít zásadně jinak, než by si přáli. Nikdo nejsme schopni zajistit maximum k vlastní spokojenosti a ani by to asi nebylo správně, ale určitá míra, životní kompromisy by neměly překračovat mez, kdy už se člověk stává vězněm systému; bojí se i doma volně mluvit, bojí se setkat s někým, kdo by mohl být „nesprávnou ideologickou osobou“, či si nesprávně oženit/vdát, neboť tím svazkem na sebe uvaluje obdobnou vinu a trest. Beznaděj, že i kdybychom chtěli, nemáme šanci to změnit. Vztek, že si to místní musí nechat líbit; a že v mnoha případech vše již přijímají jako standard. Lepší je nevidět, neslyšet, nestarat se o druhé, nic si nepřipouštět. Strach z čínské rozpínavosti – je skutečně Čína větší hrozbou než Rusko? Drží nebo bude držet svět v kleštích třeba právě proto, že zásadní světový export proudí přes Čínské moře? Otázky – jaká bude budoucnost lidstva? Ekologicky zaneřáděná rozpínavá Čína a náš malý „ostrov svobody a touhy pro záchranu planety“… A snad i trochu radosti – minimálně za Tomáše, že už se do Číny nemusí vracet. Video z knihovny Václava Havla O autorovi Tomáš Etzler je český novinář, který v letech 2007 až 2014 působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně. V roce 1999 začal pracovat pro CNN jako editor zpráv a poté působil pět let jako válečný zpravodaj CNN na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu. Za svou práci obdržel řadu ocenění včetně ceny Emmy, kterou získal jako první Čech v roce 2008. Během svého působení v Číně připravil a prezentoval přes pět set reportáží a živých vstupů. MB
30.09.2026 02:34 Ann Napolitano, Ahoj Krásko, Grada, Metafora 2024 Čtyři nerozlučné sestry a jeden muž. Smrt a zrození, které mnohou rozdělit stejně jako spojit. Chicago od 80. let 20. století do roku 2008. *** William se narodil zlomeným rodičům, lidem, kteří mu kvůli smrti starší dcerky nedokázali věnovat pozornost, natož pak lásku. Will je hodný kluk, miluje basketbal, je nejistý, citově vyprahlý. Když odejde do Chicaga na univerzitu, seznámí se s Julií. Julia má tři sestry a má ve všem jasno. Ona vše určuje, lajnuje, plánuje. Je sebestředná a víc než Willa miluje představu o Willovi. Jenže ne nadarmo se říká: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne… Původně jsem tuhle knihu vůbec neměla v plánu… … Jenže se stalo…: Rozbaluji obálku a těším se, jak vykoukne Utajené přátelství, kniha, kterou budu číst se synem. Rozbaluji, rozbaluji a ups! Ahoj krásko. Přišlo mi to jako vtip. Ta kniha se mi vnutila, vetřela se ke mně domů! Dobře. Podle názvu jasná romantika-erotika. Psychicky se na to chystám, protože tyhle knížky obvykle nečtu. Jak jsem se mýlila! Kolem Willa a Julie krouží tři Juliiny sestry, každá má své specifické vlastnosti a postavení v příběhu. Není mezi nimi řevnivost, naopak jsou pro sebe ohromně důležité. V další vrstvě do příběhu zasahuje Juliina matka Rose, její vnučky, Willův fyzioterapeut Arash a kamarád Kent. Arash je tím literárním charakterem, na nějž se těšíte, když objeví na scéně. *** „Vy mě litujete,“ řekl William konečně a ta slova chutnala hořce. Arash energicky zavrtěl hlavou. „Máš depresi, ale nejsi cvok. Mít v tomhle světě depresi, to není projev bláznovství. Je to příčetnější než být šťastný. Nikdy jsem nevěřil lidem, co za každou cenu hýří optimismem a tlemí se, ať se děje cokoliv. Ti mají podle mě o kolečko víc. A taky ti nenabízím práci, ale ubytování.“ *** Ann Napolitano předkládá do detailu vykreslený psychologicky příběh Pojmenovává skutečnosti, ale nesoudí, nehodností. Citlivě chápe a k situacím vždycky nechá některou z postav zaujmout moudré stanovisko. Nemusíme s aktéry souhlasit, nemusí nám být ani sympatičtí, přesto to, jak děti opakují chyby rodičů, jak stejně nebo odlišně se staví k řešení, je pozoruhodné. Autorka přimíchala do příběhu i špetku idealismu, nebo možná je ho hrst, když líčí vztahy k dětem a jejich nekonečnou roztomilost, bezproblémovost, snadnost péče, dětskou empatii a podřízení se přání matek. Možná je to dobře, protože to, co se skrývá za příběhem, je dostatečně těžké a každý příběh potřebuje mít světlé momenty, jinak se stává nesnesitelným. Moudrost, láska a velkorysost se táhnou rodinnou ságou jako řeka, která je někdy na povrchu a občas mizí v zemi. Ann Napolitano stvořila sladkobolný příběh o síle ženství v jeho konstruktivním i destruktivním aspektu a o přelomových momentech, které mění toky dějů. Přese všechno, co se stane, je to v jádru pozitivní, má to smysl, vývoj a hrdiny posouvá k vlastní celistvosti. O autorce Ann Napolitano je americká spisovatelka, autorka čtyř románů, z nichž do češtiny byly přeloženy dva: Drahý Edwarde a Ahoj krásko. Studovala na Newyorské univerzitě, kde získala titul magistra umění. Žije v Brooklynu s manželem a dvěma syny. Román Ahoj krásko je inspirovaný sesterskými vztahy v rodině kamarádky z dětství. Název pak odkazuje na oslovení z pohlednic od strýčka žijícího v Chicagu, které autorku vždy fascinovalo pouličním výtvarným uměním. Jindřiška Kracíková
30.09.2026 02:34 Audiokniha 17:30 hod., načetl Ondřej Brousek, OneBook 2024 Audioknihy jsou skvělý fenomén, vrací nás do dětství, kdy nám rodiče pouštěly desky s Erbenovými pohádkami. Pravda je, že najít si čas na soustředěný poslech, je oříšek. Alespoň pro mě. Ráda bych se přesto podělila o audio zážitek z knihy Jeho království od Miki Waltariho. Jeho království Toto dílo zaujme každého, kdo miluje pečlivě vystavěné příběhy založené na hluboké znalosti tématu. Román ve formě dopisů popisuje příběh Římana Marca Manilia Mezentiana, který odešel kvůli nevhodné lásce k Tulii do Alexandrie, kde se rozhodl v tamní slavné knihovně studovat fenomén proroctví, aby pak odjel do Jeruzaléma. Do něj vstupuje ve chvíli, kdy na kříži umírá Ježíš Nazaretský. Marcus hledá Jeho království, pravou víru, mystérium. Zmítá se v pochybnostech. Stejně tak popisuje zmatky učedníků a následovníků. Nejsou to žádné skvělé charaktery, naopak je v nich i ohromná malost, sobectví a ješitnost, přecházející až v elitářství, strach a podezíravost. Marcus zmrtvýchvstalého Ježíše i několikrát potká a rostoucí víra v něj ho zbavuje úzkostí a neklidu. Vůči židovství dílo obsahuje řadu stereotypů, předsudků. Asi nejvíce se projevuje ve tvrzeních, popisujících postavení ženy v judaismu. Není pravda, že podle judaismu žena nemá duši ani že by si ženy nezasluhovaly úctu. Jde spíš tedy o jakousi představu o judaismu, nikoliv, že to tak je či bylo. Nicméně takováto tvrzení v díle tvoří kontrast k právě rodícímu se křesťanství, které se o ženy naopak velmi opírá a ženy i tvoří podstatnou sílu při jeho šíření. Ženy jsou podány jako bytosti velmi emoční, informované, marnivé, klevetivé, vypočítavé…, na jednu stranu se koří, na druhou jsou až arogantní a panovačné, jsou popsány jako prázdné nádoby, které mohou být naplněny novým učením. Nejsou to příjemné postavy, vydírají, vynucují, manipulují. Bohužel se od sebe ani příliš neliší. I žena, která se jeví jako moudrá, má chvíle, kdy jedná nesnesitelně. Marcus je jedna z nejmilejších postav. I on se zmítá v pochybnostech, vykazuje slabost, nevyrovnanost. Je to však muž vzdělaný, vlídný a milosrdný. Nepříjemní jsou Ježíšovi apoštolové, prostí muži, plní hněvu, předsudků, xenofobie, toužící po výlučnosti a výjimečnosti. Neustále opakují, že Ježíšovu učení dobře nerozumí, ale jednou jim vše bude objasněno a na tuto dobu čekáme až do závěrečných pasáží románu, když za dunění větru na ně v podobě ohnivých jazyků sestoupí Duch Svatý. Marcus se až neuvěřitelně ponižuje, a ačkoliv je mnohem zdatnější i jako apologeta, je vyzván, ať o vlastních zážitcích nemluví. S pokorou to přijímá. Je to obtížná cesta pro všechny, protože dlouho všem postavám uniká, že Jeho království je čistá duchovní láska a víra v Krista. Co se mi velmi líbilo, byl popis Alexandrie a tamního života, v Judeji pak vylíčení vztahu Římanů k Židům. Pilát Pontský patří k příjemným postavám. Styl římské vlády v Judeji byl velmi tolerantní, shovívavý, velkorysý, sledující vlastní cíle, což byl především klid v zemi. Stejně tak je perfektní popis kosmopolitní společnosti v Jeruzalémě. Právě cizinci tvoří nejsympatičtější charaktery. Celkově lze Jeho království považovat za román výborně popisující starověký svět a za křesťanskou propagandu, nicméně neskutečně zajímavě, fundovaně, hluboce filosoficky podanou. Načtení Ondřejem Brouskem je vynikající, takže všem, kteří mají rádi audioknihy a křesťanství vřele doporučuji. Jindřiška Kracíková *** Mika Waltari Finský spisovatel, dramatik, scenárista a překladatel rodem z Helsinek studoval nejprve teologii, ale později se zaměřil na filozofii a dějiny umění. Do literatury vstoupil roku 1925 jako novinář, básník a člen umělecké skupiny Tulenkantajat , jež se stavěla proti finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské směry. Zatímco v meziválečných dílech reflektoval většinou složité mezinárodní postavení své vlasti , po válce se věnoval především historické próze. Světovou proslulost si vydobyl nejen knihou Egypťan Sinuhet , ale i romány Pád Cařihradu, Tajemný Etrusk, Jeho království , Nepřátelé lidstva, Temný anděl, Krvavá lázeň či Šťastná hvězda. S nemalým ohlasem se setkaly i jeho kratší žánrové prózy – převážně detektivky a horory – a v neposlední řadě kolekce svébytných moderních pohádek. Díla nejznámějšího finského autora byla přeložena do čtyř desítek jazyků. Ondřej Brousek Reprezentant třetí generace herecké dynastie Brousků se do srdcí divaček zapsal postavou Eliena z Hřebejkových Pelíšků . Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a poté zamířil do Divadla na Fidlovačce, kde se prosadil jako herec, skladatel i režisér. Účinkoval ve snímcích Milenci a vrazi, Bolero i v řadě seriálů. Od roku 2013 je členem souboru Divadla na Vinohradech, v němž svůj mnohostrunný talent předvedl mj. v roli W. A. Mozarta v Shafferově předloze ke světoznámému Formanovu snímku. Pamětihodný výkon předvedl též v rozhlasové minisérii Tři životy Dmitrije Šostakoviče , kde ztvárnil totalitním režimem pronásledovaného sovětského skladatele. Múzické výboje klávesisty skupiny Monkey Business však vedle filmové, televizní, divadelní a muzikálové hudby zahrnují rovněž dvě symfonie.
30.09.2026 02:34 Melanie Pignitterová, Medové perly: Proč je náš život sladší, než si myslíme. Kazda Každé dítě přichází na svět jako umělec života – má bujnou fantazii, pohlíží na svět způsobem, který dospělým připadá podivní a zvláštní, hýří nepřeberným množstvím nápadů. Obyčejný obývací pokoj například dokáže proměnit ve fascinující loď plující za dobrodružstvím. Děti mají velké sny, kterým se my dospělí často shovívavě usmíváme, a nebojí se, že udělají chybu nebo nesplní nějaké požadavky.Když tento malý umělec zestárne, situace se rychle změní. Jakmile totiž dítě začne chodit do školy, takové hlouposti mu tam vyženou rychle z hlavy a brzy se tu také seznámí s očekáváními, požadavky a „chybovým systémem“. Učíme se, že chyby jsou něco špatného, něco, za co je třeba se stydět. Tyto dva odstavce jsou nám obecně zřejmé, aniž by je autorka napsala. Ale jsou podstatné – je dobré si je znovu přečíst. Jsme totiž na začátku… Všechno je tak „snadné“, když člověk přijde na svět. Celý svět se mu nabízí a vždy je máma na blízku, aby nás ochránila. Největší pohroma v tom čase je, když zmizí z dohledu. Jinak je svět naprosto úžasné místo. A postupem let se naše sebevědomí zmenšuje. Jsme upozorňováni na chyby, srovnáváme se s ostatními, třeba neumíme druhým říct „ne“, a tak děláme mnohem víc, dřeme, snažíme se zavděčit… Ale nikdy nebudeme dokonalí… V očích druhých, ve svých vlastních… Autorka Melanie Pignitterová přichází z knížkou Medové perly , jejímž hlavním mottem je nalézat v chybám, selháních a krizích něco pozitivního. „Medové perly jsou dary života, které vypadají jako neštěstí,“ říká Melanie. Autorka vychází z vlastní životní zkušenosti. Trpěla velkými bolestmi, na něž lékaři nenalézali řešení. Trvalo ji dlouho, než přišla na způsob, jak se nejen zbavit toho utrpení, ale dokonce žít šťastný život. „Největší medovou perlou, kterou mi moje krize dala, je bezesporu znovunabyté zdraví. Ačkoli mi téměř sto lékařů tvrdilo, že už nikdy neprožiju hodinu bez bolesti, tenhle zázrak se přesto stal. Ačkoli mě stále občas bolí hlava, bolest už mě nemučí, ale pomáhá mi udržet si psychické zdraví. Bolest totiž nevstoupila do mého života jen proto, aby mi ukázala moje poslání, osvobodila mě i od všeho toho nepořádku, který zatěžoval mou duši už před nemocí. Díky bolesti jsem mohla poznat své stinné stránky a odhalit své nejhlubší nitro. A právě tato otřesná zkušenost mi v mnoha oblastech otevřela oči. Dnes jsem to zase já, ale žiju jinak než před nemocí: lépe, láskyplněji, bláznivěji, pozorněji, upřímněji, intenzivněji, intuitivněji…“ Autorka své zkušenosti nejprve vedla na blogu, naleznete ho zde. Následně pak o své práci a technikách napsala tuto knížku. K různým tématům přiřazuje příběhy lidí, tak se můžeme snadněji s podobnou situací identifikovat. Rozebráním tématu se dozvídáme, proč přistupujeme k životu tak, jak přistupujeme, proč se chováme jedním či druhým způsobem. Melanie následně nabízí techniky, jak překonat strasti, zvládat životní situace, jak navzdory okolnostem najít způsob, jak žít šťastněji. Pro rychlý přehled vám představím stručně témata, jimiž se zabývá Na první pohled útlá knížka se však nedá číst na jeden zátah jako román, zavřít a odložit. Po každé kapitole, která se zabývá konkrétními „slabinami“, jež nám brání v tom, abychom svůj život mohli prožít lépe, si dáte jakési cvičení, někdy jen otázky a odpovědi sami k sobě. Buďte prosím k sobě upřímní. Dejte si na čas, nespěchejte. Věty, které ve mně nechaly hlubší odezvu: Medové perly s sebou: Řekněte sbohem lidem, kterým na vás nezáleží. Místo abyste ztráceli čas s lidmi, kteří si vás dostatečně neváží, je lepší se s nimi rozloučit. Všechny činnosti, které děláme bez nadšení, nás stojí energii, zatímco ty, které pro nás mají hlubší smysl a posunují nás dál, nám energii dodávají. Nejste tu proto, abyste plnili očekávání druhých. Ale ani oni tu nejsou od toho, aby plnili vaše očekávání. Jizvy z minulosti jsou poslové, kteří nám chtějí ukázat, kde se v nás má ještě něco uzdravit. MB
30.09.2026 02:34 Dan Gemeinhart, Utajené přátelství. Bambook, Grada Publishing, a. s. Mají vaše děti rády napětí a dobrodružství? Pak nepřehlédněte tento nový titul: Nakladatelství Bambook přináší na knižní trh strhující dobrodružný příběh s názvem Utajené přátelství. Navzdory tomu, že má knížka lehce přes 290 stran, přečetla jsem ji během jednoho dopoledne. Dětským čtenářům jedenácti let výše zabere nejspíš více času, ale věřím, že ani oni se nebudou chtít od ní odtrhnout. Protože co se na ní dá primárně vyzdvihnout, je napětí a nepředvídatelnost. Hlavní hrdina, jedináček, Ravani Foster se cítí osamělý, bez přátel a je častým cílem šikany. S tím pochopitelně úzce souvisí i jeho nízké sebevědomí. Vlastně si ani moc nerozumí se svým otcem, který pracuje na jatkách. Ravani za ním chodí do práce, nosí mu svačinu a vše, co se v podniku děje, mu přijde velmi kruté. Autor syrově popisuje prostředí jatek včetně některých detailů, jež mohou s citlivějšími povahami možná i trochu „zacloumat“. Ale beru to tak, že to do opravdu napínavého příběhu tohoto typu patří mít ten kontrast dobra x zla, děsu x klidu… Poutníci uprostřed noci Jednou v noci do městečka přijedou nečekaní návštěvníci. Ravani o nich věděl, protože nespal… Jeho rodiče spali. Ale on ne. Zíral do stropu a plakal. Neprobudil ho zvuk ani sen, ale pocit. Pocit tak silný, že ho ze spánku vytrhl do tmy. Co Ravaniho Fostera v této měsíční noci probudilo? Byla to osamělost. Z dodávky vystoupila skupinka sedmi dětí, s nimiž ale do nového příbytku nevešel žádný dospělý. Ani je samotné – až na dvojčata – nespojovalo pokrevní pouto, přesto se cítili být svázáni jako rodina. Říkali si poutníci. Přijeli na neurčito, tak jako pokaždé. Chvíli pobudou a zase musí pryč. Jsou jen děti a ty podle zákona samy žít nemohou. Nerada bych se pouštěla do vyzrazování, jak si to poutníci zařídili, že mohou takto přebývat, ani do mnoha dalších detailů, ale autor si dal práci podat to mladším čtenářům věrohodně s notnou dávkou tajemnosti. Co je podstatné – Ravani se s dětmi spřátelí. Nejvíce si bude rozumět s Virginií, jež mu prozradí jejich tajemství. Bude to poprvé, kdy se Ravani, zejména v blízkosti Virginie, bude cítit konečně šťastný a téměř rovnocenným členem úžasné party dětí. Nikdy sice nebude poutníkem jako oni, ale konečně není sám, má přátele a má to na jeho psychiku velmi blahodárný vliv. Ravani nalézá přátele Postupně Ravani začne měnit a pohlížet na svět jinýma očima. Zejména díky Virginii, jež je na svůj věk mentálně vyzrálejší a přitom stále plná dětské fantazie. Je odvážná, nápaditá a umí vnímat věci i z jiného úhlu: To, co nám obecně může připadat jako špatná zpráva, překážka, v tom ona nalézá novou cestu či výzvu. Dokáže špatné obrátit v pozitivum a svou bezprostředností snadno uzemnit nepřítele. Když jsou například Ravani s Virginií slovně napadeni výrostkem Donniem, jenž se jim posmívá, že jsou zrůda a magor , aby si užil jejich ponížení, Virginie mu vezme vítr z plachet tím, jak jeho urážku přijímá jako výzvu. „Tak… zrůda a magor?“ nevěřícně opakovala Virginie. Pohlédla na Ravaniho. Na tváři se jí pomalu objevil úsměv. Byl to zatím ten největší úsměv, jaký u ní viděl. Upřímně řečeno, docela ho to děsilo. „To má opravdu něco do sebe,“ pravila uznale a přikývla. „Zrůda a magor. To se mi líbí.“ Natáhla ruku k Ravanimu, ale její společník byl příliš ohromený a vyděšený, než aby dokázal přemýšlet, takže ji uchopil a potřásl jí. „Zrůda a magor. Mohli bychom si to nechat vytisknout na trička.“ Donnieho zlomyslný výraz vystřídalo ohromení a zmatení. V očích se mu zaleskl vztek. „Jsi odpad,“ štěkl po ní. Zřejmě byl odhodlán střílet tak dlouho, dokud se netrefí. A konečně se zdálo, že se mu to povedlo. Virginii zmizel úsměv z tváře. „Ne,“ namítla tiše, ale s neochvějnou sebejistotou. „Já nejsem odpad. Já jsem hodnotná.“ Objala Ravaniho kolem ramen. A dodala: „A on je taky hodnotný.“ K napětí příběhu přispívají i kulisy – vedle jatek a drsného popisu je to les, opuštěný dům, na scénu přichází lovec dětí, jemuž přezdívají vlk. Sami si vyrobí raft z toho, co mají k dispozici, třebaže je to rakev. Jak narůstá napětí, zkracují se kapitoly. Někdy jsou pak utnuté i na dvě třetiny stránky. Jsou tak krátké, jako by udeřilo kladívko, bum, hned otočit na další stránku a číst, jak to bude dál! Celý příběh je v podstatě o síle přátelství a o nalézání sebe sama – Ravani díky novému dobrodružství vyrostl z ušlápnutého osamělého slabocha v sebevědomého, hrdého chlapce. Drobné výtky k příběhu Příběh mě skutečně velmi bavil, ale přesto mu musím něco vytknout. Začátek mi nepřišel příliš vydařený. Jednak to bylo kvůli některým často nadbytečným přívlastkům, popisům. Zejména popis jatek mi přišel až dost přes čáru. Ovšem znaje některé děti ve věku 11 – 13 let, ty to nejspíš vstřebají úplně jinak nežli já. Samozřejmě neplatí pro všechny, ale již v minulosti jsem byla konfrontována s knihou, která mi přišla z pohledu matky drastická. Děti však ještě neměly tu zkušenost a úhel pohledu dospělého, proto jim text přišel napínavě děsivý a skvělý. Druhá věc, která mi nepřišla vhodná, byl popis důvodu, proč je Ravani jedináček. Zachází se tu do detailů matčiných nevydařených těhotenství. Naštěstí velmi krátce. Jinak knížku vřele doporučuji dětem od 11 let plus v ideálním případě, pokud je možné přečíst v co nejkratším čase, aby zde zůstalo ono pohlcení napětím. MOTTO KNÍŽKY Všichni lidé, jeden vedle druhého, si zaslouží domov a rodinu. i vy. Především vy. Každý si zaslouží lásku a přátelství. Ano, i vy. Každý člověk si zaslouží najít místo, kam patří, a každý pták má mít své hnízdo. I když někdy je třeba hledat, nakonec každý pták své hnízdo najde. Možná právě o tom jsou téměř všechny příběhy. Ani tento není výjimkou. Ukázka:
30.09.2026 02:34 Sarah Schockeová, Jak zhubnout břicho. Dejte sbohem břišnímu tuku, Kazda Bříško v naší tak trochu líné kultuře patří k nejproblematičtějším partiím. Sedavý způsob zaměstnání včetně toho, jak trávíme volný čas, strava… Ale to vše víme. Četli jsme mnohokrát, nechali se i okouzlit některými super preparáty, které nám měly bez námahy zaručit zeštíhlení pasu. Investujeme do tohoto boje mnoho peněz většinou s minimálním nebo krátkodobým účinkem, ale v boji – nebo spíše v utrácení – neustáváme. A protože věříme, že snad se jednou stane nějaký zázrak, nejspíš pro některé z nás pravděpodobnější než vstát z křesla a začít cvičit, vyhazujeme za „zaručené“ koktejly, pilulky, masážní stroje a samocvičební pomůcky peníze směle dál. Ruku na srdce, kdo čte tento příspěvek a nikdy nevydal ani korunu, … ba několik set korun za něco, co mu mělo téměř bez námahy pomoci zhubnout? Když si spočteme peníze, které jsme vynaložili za tyto „zázračné“ produkty, co nám prošly domácností , věřím, že to překoná pomyslnou hranici, kolik byste si původně na začátku této cesty mysleli, že jste vůbec ochotni za něco takového utratit v porovnání s tím, jaký dnes vidíte reálný výsledek. Je vůbec nějaký? A nebo byl dříve a už je … zase pryč? Kruci… Asi znáte tu oblíbenou větu: „Nejdříve to musí být v hlavě.“ Ano, pokud totiž budeme pořád jen přešlapovat na místě s oním: „zítra začnu“ nebo nakrmíme své svědomí tím, že si koupíme „skvělý“ produkt, a on přece nějak zabere, aniž bychom my změnili návyky, tak se nejspíš vůbec nic nestane. Možná bude jen naše peněženka o něco lehčí. Jenže aby to začalo „v hlavě“, hodně pomůže pochopit celý proces: co se děje v těle, proč musíme změnit některé návyky. Ono nestačí jen říct: jezte víc zeleninu, je zdravá. Ale proč doopravdy? A kolik proteinů potřebuji, aby mé hubnutí mělo zdravý efekt? Je vůbec nutné něco takového vědět? Já říkám: ano. Když jsem vzala své hubnutí a vztah k jídlu seriózně, tak to fakt fungovalo. A vydrželo mi to několik let. Takže mám tu něco pro vás. Žádný zázrak, ale právě ono „nakopnutí“. Dozvědět se, proč a jak. Jedná se o knížku od Sarah Schockeové, Jak zhubnout břicho. Publikace je rozdělena na dvě základní části. Nejprve na teoretickou a následně praktickou část. V teoretické se dozvíte, že není jen škodlivý, ale i zdravý tuk, co znamená pro tělo ukládání tuku v játrech apod. A u jater dlouho zůstaneme, protože ty jsou pro celý proces zásadní. „Játra jsou velmi nepříznivým místem pro ukládání nadbytečných snědených a vypitých kalorií ve formě tuku. Vede to k poruchám metabolismu. Tuk v játrech a inzulinová rezistence narušují tvorbu glykogenu, zásobní formy glukózy v těle. To následně vede k tomu, že játra vytvářejí nový cukr z látek nesacharidové povahy a uvolňují ho do krve, aby vyrovnala deficit.“ A jak je to se sacharidy… „Důležitou roli v celém tomto nadělení hraje vysoký obsah sacharidů ve stravě. Jak již bylo zmíněno, sacharidy se v nouzové situaci přeměňují na tuky a ukládají v těle, protože přístup k zásobám glykogenu je zablokován. V celém procesu zaujímají klíčové místo sacharidy. Svědčí o tom skutečnost, že k tomu, aby se ztučnělá játra zotavila a škodlivý tuk odbourala, stačí pouhé snížení podílu sacharidů v jídle.“ A nyní nahlédneme k praktické části, jejíž první název kapitoly se mi velmi líbí: Sbohem, bříško! Princip, který vám kniha nabízí, spočívá v nízkosacharidové dietě. Nabízí vysvětlení, proč zrovna v této fázi jíme určitý druh potravin, proč se vyhýbat jiným a jak pokračovat v dalších fázích. V nabídce jsou pro jednotlivé etapy hubnutí a udržení váhy recepty. Tento druh diety je v současné době velmi populární, a není divu. Hubnete, nepřicházíte o svalovou hmotu a pomáháte svým játrům. Za mě palec nahoru. „Játra jsou bezpečnostním orgánem našeho těla. Všechny látky, které se do našeho těla vstřebávají prostřednictvím trávicího traktu, se nejprve dostanou do jater.“ Takže už proto je podstatné vědět, co svým játrům předkládáme. Kniha rovněž nabízí pár užitečných cviků pro zpevnění břicha. Někdo potřebuje zhubnout do plavek, ale já spíš zastávám názor zhubnout pro zdraví. A i když nám okolnosti v životě někdy vytvářejí překážky, kdy prostě ustoupíme od fungujících pravidel, necítíme se fit, jsme utahaní, ve stresu a v začarovaném kruhu sáhneme sem tam po potravině , která není zrovna vhodná, a pak už se to prostě nějak veze, tak dle mého je důležité umět se zase vrátit na tu správnou kolej, než se na to docela vykašlat. Přeji vám hodně zdaru – s hubnutím, s výdrží a hlavně pevné zdraví! To se plní snadněji, pokud máte játra v pořádku. A pomoci jim můžete vy sami. A zde ještě náhled na jeden z receptů MB
30.09.2026 02:34 Dave Goulson se svými syny staví domečky pro hmyz, buduje jezírko, popisuje dobrodružství s odchytem můr , obdivuje škvory a co teprve žížaly! „Žížaly jsou možná důležitější pro zdraví našich ekosystémů a pro prospěch člověka než včely“, říká.
30.09.2026 02:34 Naše divoké dědictví je další působivou faktografickou knihou německého autora, Petera Wohllebena, jenž je známým ochráncem přírody, pracuje a vyučuje v Lesní akademii v německém Eifelu, zasazuje se o obnovu pralesu, vystupuje v televizních pořadech a píše knihy týkající se lesa a ochrany přírody. Už od první stránky vás zaujme svým širokým záběrem; ani se nebudete chtít od knížky odtrhnout. Knihu lze pojmout jako souhrn bohatých informací o přírodě, stejně jako o nás samotných Jak se stavíme ke světu a k celému ekosystému. V podstatě je zprávou o našich instinktech, jež silně ovlivňují naše chování. Nejednou převládají právě ty, které jsou s námi už od pravěku a jež jdou v kumulaci u tak silné populace ve výsledku paradoxně proti nám. V poměru téměř osm miliard lidí versus jedna Země ohrožují naší existenci. Námi svět nekončí. I v minulosti proběhly různé katastrofy, které však – a to je podstatné – vždy ovlivnily tehdejší život a podnítily existenci nějakých nových nebo odlišných forem. Nabízí se otázka, pokud nic nezměníme, kam nakonec bude směřovat naše budoucnost? Jedna z nejhorším katastrof, zmiňovaná jako příklad, proběhla před dvěma miliardami let a zapříčinila úhyn asi 99% tehdejšího veškerého života. Mohly za to sinice, které vynalezly fotosyntézu, „při kterých se oxid uhličitý a voda za působení slunečního světla přeměňují v cukr. Tento geniální kousek zpřístupnil drobným tvorečkům prakticky neomezené zdroje výživy. Kyslík jakožto vedlejší produkt fotosyntézy je extrémně agresivní plyn a byl tehdy pro téměř všechny živé tvory životu nebezpečný.“ Ve své historii byl rovněž člověk mnohokráte na pokraji vyhynutí Stále dokola musel bojovat o přežití a potravu… Lidstvu se postupně podařilo najít způsoby, jak překonat mnoho těžkostí, jak obdělávat pole, zvýšit produktivitu, zjednodušit si život… Populace na Zemi se zmnohonásobila, stejně tak narostla spotřeba a nároky stále rostou. Nicméně: „Nezměníme-li strategii, příroda časem experiment jménem lidstvo ukončí,“ uvádí ve své knize Peter Wohlleben. Neznamená to však, že bychom zcela vymřeli, jen se populace prudce sníží na únosnou mez, dodává. Je to jen člověk, kdo je rozpínavý a nenasytný? Co takhle stromy? Překvapuje vás to? Ty jsou Peterem Wohllebenem popisovány jako „početná skupina sociálních bytostí“, jež si „bezohledně nárokuje životní prostor a proměňuje ho natolik, že z něj mizí opovážlivé množství fascinujících živočišných druhů.“ „Nosorožcům, slonům i řadě dalších nezbývá než se dát na ústup a plošně vymírají.“ Avšak: „Jeden z rozdílů mezi stromy a lidmi spočívá v tom, že stromy s pomocí hub, bakterií, hmyzu a tisíců dalších druhů budují stabilní ekostystémy, které se brání výkyvům a dokážou vytvořit poměrně neměnné podmínky přinejmenším na mnoho tisíciletí My naproti tomu vyčerpáváme planetu takovým způsobem, že naše životní podmínky se i při optimálním klimatu neustále zhoršují a naše ekologická nika se zmenšuje. Proměny jsou naprosto normální jev, jenže jejich současné tempo přesahuje síly většiny druhů včetně nás samých.“ Při čtení se ve mně střetávaly dva rozdílné pohledy Na jedné straně pocit, jak jsme jako lidstvo důležití; naše technologie jdou kupředu rychleji než evoluce, než vývoj našich mozků, jimiž bychom dokázali včas pochopit, zpracovat a rozhodnout, jak naložit s negativními ekologickými dopady. Na druhé straně je evidentní, jak jsme v tom shluku všeho kolem vlastně stejně tak nepodstatní. Vnitřně si uzurpujeme pohled vlastních neomezených hranic, co vše bychom mohli dokázat, kam až je možné zajít… A přitom ani my samotní nejsme nekoneční. Jednou umřeme na stáří, sic se snažíme najít způsoby, jak žít co nejdéle. Copak je na světě nějaký živý organismus, který by mohl být inspirací pro dlouhověkost? „Proč se vlastně lidé nemohou dožívat neomezeného věku? Zní to banálně, každá tkáň se koneckonců časem opotřebuje, kůže i jiné orgány včetně mozku stárnou, až jednoho dne vypovědí službu. Přesto je celá věc otázkou strategie, protože se na to jít i jinak, což vidíme třeba u stromů. Ty čistě teoreticky nemohou zemřít stářím, mají totiž na rozhodujícím místě cosi jako pramen mládí: je jím kambium, dělivé pletivo mezi dřevem a kůrou. Tenoučká průsvitná vrstvička vylučuje dovnitř buňky dřeva a ven buňky lýka. Pokračuje v tom neúnavně, bez ustání, každé vegetační období. Každý strom tak rok od roku sílí – dalo by se dokonce říct, že strom, který netloustne, umírá. Obry říše rostlin tak neudolává stáří, nýbrž neblahé události, které přináší život, takže během desetiletí a staletí přibývá nemocí a nehod. Zranění způsobená zvěří nebo padajícími sousedy uvolňují cestu dřevokazným houbám…“ Můžeme něco udělat? Většina z nás si je vědoma trendu ekologického myšlení současnosti. Přijímáme skutečnost, že je potřeba se v lecčems omezit, jít proti našim původním instinktům. Vznikají různá nařízení, požadavky, ale stejně tak jsou s tím spojené určité kompromisy a obchod. „Chceme-li zkrotit své instinkty, musíme buď pomocí odměn vyvolat pocity štěstí, nebo pomocí trestů vyvolat strach,“ říká Peter Wohlleben. Druhou možnost představují zákony, která nás nutí jít proti našim instinktům nátlakem. Faktem je, že některá taková nařízení vnímáme do naší svobody nepříjemně zasahující, nejednou až nesmyslná. A bráníme se. K jedněm z reakcí patří, proč se máme ohledně skleníkových plynů vůbec nějak omezovat, když tu jsou státy jako Čína nebo Indie, které jich produkují mnohonásobně víc? Máme tedy snad se vším přestat a říkat si: ono to nějak dopadne? Je to zodpovědný přístup k budoucím generacím? Těch otázek přichází celá řada a na většinu z nich nejspíš ani neexistuje přímá odpověď, která by vedla ke stoprocentnímu úspěchu a spokojenosti. Tak se stává Naše divoké dědictví knihou v prvé řadě plnou poznatků, zajímavých a důležitých impulzů, jež primárně vedou právě k tomu, abychom se zamysleli nad důsledky jednání v naší společnosti a nezůstali lhostejnými. Ale pozor – není to kniha výčitek, co všechno člověk pokazil. Přináší informace, abychom pochopili, proč a co se kolem nás děje. A snad nás to tak přimělo změnit vzorce chování. Leccos v životě děláme automaticky, protože to považujeme za normální a jediné možné, aniž bychom si položili otázku, nejde-li to i nějak jinak. Jsme lidé, stejně jako jsme také zvířata „Když konečně akceptujeme, že stále ještě tvoříme součást přírody, že jsme v jádru nadále zvířata, podléhající týmž pravidlům hry jako všichni ostatní tvorové, můžeme pomalu sestoupit z trůnu a trochu se porozhlédnout, jak to dělají ostatní. Egoismus a důsledné využívání životního prostoru nejsou v principu nic negativního, dokud nevedou k likvidaci základních podmínek pro vlastní přežití. Našimi učiteli by v tomto ohledu mohly být stromy. Už v minulosti ukázaly, že se nijak nezdráhají vyhubit velké býložravce, aby ochránily vlastní potomstvo a proměnily step vzniklou po době ledové v les. Rozhodujícím slovem je tu „proměnily“, stromy totiž životní prostor prosazováním vlastních zájmů nezničily: když spolu s miliony dalších druhů vytvořily lesy, naopak ho dokonce ze svého hlediska zlepšily. Vezměme si tedy můj oblíbený druh – možná už tušíte – , totiž buk. Ani buky by samy les nevytvořily, jsou nicméně jeho důležitou součástí. Ale především jsou sociální, vzájemně se podporují, pomáhají slabým a nemocným, vychovávají potomstvo, vyvíjejí společné strategie, mění lokální klima ve svůj prospěch a spolu s ostatním lesními obyvateli stále zlepšují svůj domov. Kdyby uměly mluvit, jeden pojem by v jejich slovní zásobě dozajista chyběl: egoismus. “ Pokud my, lidé, se budeme stále chovat tak, jak nám velí instinkty z doby kamenné, a nepřestaneme ničit svou ekologickou niku, regulace se chopí příroda, což může vést k dost náhlému konci tohoto typu civilizace. Za sebe mohu knihu Naše divoké dědictví vřele doporučit už i proto, že ji brzy začnu číst podruhé. Těch informací je v ní skutečně mnoho a některé souvislosti na sebe navazují a proplétají postupně i v pozdějších stránkách. Navíc je psána velmi čtivě; je těžké se od ní odtrhnout. Třeba i proto, jak pojímá všechno kolem nás i z jiného úhlu pohledu, či do hloubky: Podíváte se na svou tvář a vzpomenete si třeba na trudníky. Díváte se na stromy a vybavíte si na rodinu a tak dále. Autor se zde rovněž opírá do omezení porodnosti, společenských zřízení nebo do katolické církve. Připomenete si některé informace, které znáte, a přidáte mnoho dalších. Je to kniha, kterou určitě nechcete jen letmo přelétnout a odložit, ale po prvním přečtení, až si nějak v hlavě utřídíte fakta, se k ní určitě rádi vrátíte, abyste ji mohli zažít už s určitou dávkou předchozí zkušenosti. Nemusíte se vším s autorem souhlasit, můžete mu ale dovolit, aby vám sdělil vše, s čím můžete dál pracovat. Peter Wohlleben, Naše divoké dědictví, nakladatelství Kazda, 2024 Za zajímavost určitě stojí i toto video z Knižního veletrhu ve Frankfurtu 2023: Rozhovor s Peterem Wohllebenem. Zapněte si automatický překlad. Autor zde hovoří o své knize: vliv zavedení antikoncepce na porodnost, kvality spermatu na zbarvení ptactva a jak s tím vším souvisí stres a další témata. MB
30.09.2026 02:34 Ledově modrá krev sleduje osudy obyvatel provinčního města Čudov po téměř celé 20. století. V mozaice bizarních epizod nejrůznější svérázných postaviček se odvíjí příběh herečky Idy Zmojro, v zásadních momentech inspirovaný životem sovětské filmové hvězdy Valentiny Karavajevové .
